Paní Dana a pan Martin spolu žili 11 let, měli 3 malé děti. Měli se rádi, ale i přesto, že se oba snažili, v jejich vztahu pořád něco nefungovalo. Připadalo jim, že žijí v takových vlnách – chvíli spokojenost, pak najednou konflikty, a to i kvůli úplným zbytečnostem.
Při úvodní mediaci paní Dana s pláčem popisovala situaci: „Martin a naše děti jsou pro mě to nejdůležitější na světě, udělám pro ně absolutně všechno. Snažím se, aby byli spokojení. Ale Martin je pořád nespokojený a pořád na mně něco vidí. Sní o nějakém ideálu, a to já zřejmě nejsem. Cítím se nedoceněná a vyčerpaná. A je mi to všechno líto.“ Pan Martin popsal svůj pohled na situaci stručně: „Mám Danu moc rád. Je chytrá, hezká, pracovitá. Máme stejné zájmy i životní hodnoty. Je skvělá máma našich dětí. Ale všechno musí být po jejím. Umí být bezohledná. Nerespektuje mě. Uráží se, je vztahovačná, pořád mi něco vyčítá. Nevím, jestli to můžu vydržet.“
V průběhu mediace si paní Dana uvědomila, že je citově závislá na partnerovi a dětech, že potřebuje pochvalu a obdiv (bez toho nevidí svou hodnotu). Přiznala si, že je až příliš starostlivá a svou péčí partnera i děti dusí. Má o věcech jasnou představu, potřebuje všechno řídit a partnerovy názory nepřipouští (nepřikládá jim důležitost). Paní Dana si dokázala přiznat i to, že je vztahovačná a že i neutrální informaci vnímá jako kritiku.
Pan Martin si zase uvědomil, že se ve vztahu málo projevuje (nemluví, neprosazuje svůj názor), protože očekává, že Dana bude vědět, co on potřebuje. A pokud to Dana neví, tak ani nemá cenu si o to říkat. Zároveň přiznal, že se vlastně bojí Daně říkat, co by opravdu chtěl, protože Dana je argumentačně silnější, a že „pro klid v rodině“ většinou raději ustoupí. Dlouho pak v sobě dusí svou nespokojenost a projeví ji, až když je obrovská, a paní Dana pak vůbec nechápe, co se vlastně děje.
Oba partneři byli ochotni pracovat sami na sobě. Měnit sebe, a ne toho druhého. Paní Dana se díky mediaci zaměřila víc na sebe, na svou vlastní spokojenost a radost ze života. Začala dávat Martinovi větší prostor při rozhodování a řízení věcí týkajících se rodiny. Martin častěji a více mluvil o tom, co by si přál, a Dana se učila mu naslouchat a zamyslet se nad jeho názorem. Martin se přestal bát konfrontace s Danou. Ona zase pochopila, že její muž ji má rád i s jejími chybami. Přestala se tolik starat o ostatní členy rodiny, dala jim volnost, důvěru a předala jim zodpovědnost za jejich věci. Tím se jí hodně ulevilo. Martin získal větší prostor při rozhodování, převzal i větší díl zodpovědnosti a začal být spokojenější. Situace v rodině se zharmonizovala.
Uvedený příběh vychází z typických situací řešených při mediaci.