Paní Hana a pan Jan se dohodli na rozvodu. Chtěli se rozvést rozumně, v klidu a co nejcitlivěji ve vztahu k dětem. Kvůli emocím se ale nedokázali na všem dohodnout sami. Proto se rozhodli pro mediaci.
Při úvodní mediaci se paní Hana a pan Jan přiznali, že nejtěžší je pro ně dohodnout se na péči o děti a na rozdělení majetku. Oba proto přivítali možnost zúčastnit se tzv. oddělené mediace – tedy setkat se s mediátorem každý sám. Oddělená mediace byla důležitá, protože oba partneři mohli otevřeněji a beze strachu mluvit o svých emocích a o tom, co je trápí a co jim pomůže rozvod v klidu zvládnout.
Pan Jan přiznal, že se mu s paní Hanou těžko komunikuje, protože ho vždycky ukamenuje argumenty, a že má vlastně strach s ní mluvit. Při oddělené mediaci s paní Hanou mediátor toto téma otevřel a paní Hana se díky tomu rozhodla, že se bude snažit dát panu Janovi při komunikaci větší prostor.
Když se probírala péče o děti, trvala paní Hana na tom, že chce děti (2 a 4 roky) s ohledem na jejich věk do své péče. Pan Jan trval na střídavé péči (týden u matky, týden u otce), protože se bál, že s dětmi po rozvodu ztratí kontakt. Mediátor mluvil s oběma rodiči o potřebách dětí a paní Hana při této debatě řekla, že Jan je výborný táta a že si přeje, aby děti měli s tatínkem i v budoucnosti co nejlepší vztah. To byla pro pana Jana zásadní informace. Díky tomu se pak rodiče dokázali dohodnout na tom, že děti zatím budou v péči matky a pan Jan bude mít děti každý týden v předem určené 2 dny u sebe. A že nejpozději po dvou letech se počet dní s tatínkem zvýší minimálně na 3 dny v týdnu.
Oba partneři se dohodli i na výši výživného na děti a na tom, jak se budou podílet na placení tzv. mimořádných nákladů na děti (kroužky, tábory, dražší sezónní oblečení, výdaje na zdraví apod.). Zároveň se domluvili i na tom, jak budou o rozvodu komunikovat s dětmi, jaké základní výchovné principy chtějí dodržovat, jak často se děti uvidí s prarodiči, jakou roli budou hrát v životě dětí případní noví partneři rodičů a jak se budou řešit nečekané situace jako je nemoc, zrušená dovolená, služební cesta některého z rodičů apod.
Při projednávání majetkových záležitostí byla paní Hana hodně nervózní. Bála se, že návrh na rozdělení majetku, který jí pan Jan předložil, není spravedlivý, protože ho vypracoval jeho právník. Když ale oba partneři návrh společně s mediátorem bod po bodu projednali, paní Hana sama došla k názoru, že návrh je velmi vstřícný a k její plné spokojenosti budou stačit jen drobné úpravy.
Pan Jan a paní Hana se dohodli na všem, co bylo důležité, a mediátor jim pomohl i s přípravou všech úředních dokumentů. Nejprve byla sepsána Dohoda o výchově a výživě nezletilých dětí a návrh na schválení této dohody tzv. opatrovnickým soudem. Když soud dohodu rodičů o dětech schválil, pomohl mediátor panu Janovi a paní Haně sepsat tzv. společný návrh na rozvod manželství a zároveň i Dohodu o bydlení a vypořádání majetku, která byla nutná k tomu, aby soud mohl během jednoho neformálního jednání manželství rozvést.
Rozvod proběl klidně, s oboustrannou vstřícností a s maximálními ohledy na děti. Pan Jan a paní Hana se proto dohodli na tom, že kdyby se v budoucnu objevilo nějaké sporné téma, pokusí se vždycky přednostně o dohodu s pomocí mediátora.
Uvedený příběh vychází z typických situací řešených při mediaci.