Zachráněné manželství

Paní Dana a pan Martin spolu žili 11 let, měli tři malé děti. Měli se rádi, ale i přesto, že se oba hodně snažili, v jejich vztahu pořád něco nefungovalo. Připadalo jim, že žijí v takových vlnách – chvíli spokojenost, pak zase hádky a konflikty, a to i kvůli naprostým zbytečnostem. Při úvodní mediaci popsala paní Dana situaci v rodině takto: „Můj muž Martin a naše děti jsou pro mě nejdůležitější na světě, udělám pro ně absolutně všechno. Snažím se, aby byli spokojení. Ale nikdo to nevidí a neocení. Martin je nespokojený a pořád na mně něco vidí. Sní o nějakém ideálu, ale to já zřejmě nejsem. Cítím se nedoceněná a vyčerpaná a je mi to všechno líto.“ Pan Martin popsal situaci tímto způsobem: „Mám Danu moc rád. Je chytrá, hezká, pracovitá. Máme stejné zájmy i životní hodnoty. Je skvělá máma našich dětí. Ale všechno musí být po jejím. Umí být bezohledná a sobecká, nerespektuje mě. Uráží se, je vztahovačná, pořád mi něco vyčítá. Nevím, jestli to můžu vydržet.“

V průběhu mediace si paní Dana uvědomila, že je citově závislá na partnerovi a dětech, že potřebuje pochvalu a obdiv (bez toho nevidí svou hodnotu). Přiznala si, že je až příliš starostlivá a svou péčí partnera i děti dusí. Má o věcech jasnou představu a potřebu všechno řídit a rozhodovat, nepřipouští Martinovy názory (nepřikládá jim důležitost). Paní Dana dokázala připustit i to, že je vztahovačná a i neutrální informaci vnímá jako kritiku. Pan Martin si zase uvědomil, že se ve vztahu málo projevuje (nemluví, neprosazuje svůj názor), protože očekává, že Dana bude vědět, co on potřebuje. A pokud to Dana neví, tak ani nemá cenu si o to říkat. Zároveň přiznal, že se vlastně bojí říkat Daně, co by opravdu chtěl, protože Dana je argumentačně silnější, a že tedy většinou „pro klid v rodině“ raději ustoupí. Dlouho pak v sobě dusí svou nespokojenost a projeví ji, až když už je obrovská, a paní Dana pak vůbec nechápe, co se vlastně děje.

Oba partneři byli ochotni v rámci mediace pracovat sami na sobě. Měnit sebe, a ne toho druhého. Paní Dana se zaměřila víc na sebe, na svou vlastní spokojenost a radost ze života. Začala dávat Martinovi větší prostor při rozhodování a řízení věcí týkajících se rodiny. Martin častěji a více mluvil o tom, co by si přál, a Dana se učila mu naslouchat a zamyslet se nad jeho názorem. Martin se přestal bát konfrontace s Danou. Ta pochopila, že její muž ji má rád i s jejími chybami. Přestala se tolik starat o ostatní členy rodiny, dala jim volnost, důvěru a předala jim zodpovědnost za jejich věci. Tím se jí hodně ulevilo. Martin získal větší prostor při rozhodování, převzal i větší díl zodpovědnosti a začal být spokojenější. Situace v rodině se zharmonizovala.

 

Uvedený příběh vychází z typických situací řešených při mediaci.