Uznání otcovství

Paní Marie žila 10 let v partnerském vztahu s panem Miroslavem, měli spolu dva malé syny, ale nevzali se. Pan Miroslav měl oba syny rád, věnoval se jim, nikdy nezpochybňoval své otcovství, ale vyhýbal se jakémukoli úřednímu uznání obou dětí. Paní Marie to několik let respektovala, nechtěla na pana Miroslava tlačit, ale v době, kdy její vztah s panem Miroslavem procházel krizí, si uvědomila, že chce mít situaci ohledně otcovství v pořádku. Pan Miroslav úřední uznání otcovství opakovaně přislíbil, ale vždycky se našel důvod, proč k tomu nakonec nedošlo. Marie a Miroslav se začali hádat.

V průběhu mediace se hodně mluvilo o tom, že pan Miroslav je stále ještě ženatý s paní Annou, se kterou má dvě dospělé dcery. To paní Marie věděla, stejně jako to, že pan Miroslav a paní Anna se ústně dohodli na rozchodu už před dvaceti lety a k úřednímu rozvodu nedošlo jen proto, že paní Anna je věřící. Nevěděla ale, že pan Miroslav nikdy své původní ženě a dcerám neoznámil, že založil novou rodinu. Bál se totiž, že ho dcery, také silně věřící, kvůli tomu odsoudí a přestanou se s ním stýkat. Pan Miroslav přiznal, že je celou situací velmi vyčerpaný, protože se s dcerami pravidelně vídá a je pro něj velmi náročné tajit jim informace o existenci nové rodiny.

Během mediace našel pan Miroslav odvahu svým dospělým dcerám prozradit, že mají dva malé bratry. Dcery to přijaly s pochopením a panu Miroslavovi se ulevilo. V současné době je úředně zapsaný jako otec obou synů, kteří se narodili z jeho vztahu s paní Marií.

 

Uvedený příběh vychází z typických situací řešených při mediaci.