Dcera mi nedůvěřuje

Sedmnáctiletá dcera prosila matku o dovolení jet na chatu s kamarádkou. „Budou tam i nějací kluci?“ zeptala se matka. „Budou,“ přiznala dcera, „dva kluci od nás ze třídy.“ „No tak to v žádném případě nikam nepojdeš,“ konstatovala kategoricky matka, „nestojím o to, abys byla v sedmnácti těhotná.“ „Mami, ale já přece nebudu těhotná,“ uklidňovala dcera matku, „jsou to jenom kamarádi. A kdybych chtěla s někým chodit, tak to mám vyřešený. Nechala jsem si předepsat antikoncepci.“ „Cože?“ vyhrkla matka.

Jak matka viděla tuto situaci:

„Bože můj,“ běželo matce hlavou, „moje holčička si pořídila antikoncepci. A nic mi neřekla, ani se se mnou neporadila. Nic o ní nevím. Ona mi už nevěří. Jak se to stalo? Co jsem udělala špatně?“

Jiný možný pohled na situaci:

„Už mám velkou holku,“ pomyslela si matka. „A dokáže se o sebe postarat. Jsem ráda, že jsem s ní dokázala mluvit i o sexu. Je zodpovědná. Zvládla to i beze mě. Jsem dobrá máma a můžu být v klidu - ona se v životě neztratí.“